Jak funguje homeopatie?
PODOBNÉ SE LÉČÍ PODOBNÝM
Pléd 200 lety zveřejnil míšeňský rodák dr. Fridrich Samuel Hahnemann výsledky svého mnohaletého výzkumu. Nový princip vyhledávání léčivých sil u různých léčiv - tak se nazývalo vědecké pojednání o základních zákonech vzájemného působení nemocí, ve kterém byl zformulován hlavní zákon homeopatie: podobné se léčí podobným („Similia similibus curantur"). Tento princip od základů protiřečil dosavadnímu léčebnému postupu, který byl již od antických dob zaměřen na vyrovnávání proti sobě působících jevů („Contraria contrariis curantur" - opačné bude vyléčeno opačným).
V homeopatii se používají léčebné látky, které samy o sobě jsou schopny vyvolat v lidském těle podobné příznaky jako nemoc, proti které jsou použity. Doktor Hahnemann vyzkoušel účinek mnoha léčivých látek na sobě, aby se přesvědčil o hodnověrnosti této metody. Symptomy pozorované v lékové zkoušce na zdravém organismu, musí být co nejpodobnější projevům pacientovi choroby, aby se dospělo k uzdravení. Tam, kde by alopatický lékař předepsal lék snižující teplotu u pacienta s horečkou, homeopat by předepsal lék, který by zdravému člověku teplotu zvýšil.
DÁVKOVÁNÍ LÉKŮ
V homeopatií se pracuje s malým a nejmenším množstvím léku, aby nemocný organismus byl stimulován k vzepětí všech obranných sil a samouzdravení, aniž by přitom byl vystaven nebezpečí přímého poškození. Opakovaným roztíráním léčebné látky s mléčným cukrem nebo roztřepáváním ve víně či pálence v poměru 1:100 dosahoval Hahnemann postupného ředěnu.
Když Hannemam ředil a roztíral léky více a více, zjistil, že jejich účinek nemizí. Po dvanáctém setinném zředění nezbude v roztoku ani jedna molekula výchozí látky. Zdálo by se, že organismus by již neměl reagovat, protože nemá na co reagovat, ale efekt působení nejen že se nezmenšil, ale naopak vzrostl! Zředění potencovala účinnost léků, a proto Hahnemann začal hovořit o „potencování“ místo ředěni léčiv.
Hahnemann a mnozí jeho žáci postupně ředili velmi silně a dosahovali mimořádných léčebných výsledků. Jestliže při nízkých ředěních lék působil několik hodin a pak bylo třeba podat další dávku, vysoká ředění působila dny a týdny a nejvyšší dokonce měsíce! Tento „potencující“ princip se zdál být natolik v rozporu se zdravým rozumem, že jej většina lékařů a lékárníků odmítala.
Velmi vysoké potence byly brzy zahrnuty ve prospěch potencí nižších a dnes jsou obvykle u homeopatických léků používána zředění jen asi do 30. decipotence (1:10 30). Sílu homeopatických přípravků lze poznat podle číselného označení, například D (decimální, desetinné ředění) nebo C (centezimální, setinné ředění) a následné číslice, která uvádí počet ředících stupňů.
Malé a nejmenší dávky napovídají, že působení homeopatického léku nemá žádný vztah k množství použité substance. Zdá se, že jde o působení energetického či informačního typu. Tento účinek je zřejmě přenášen modifikací struktury rozpouštědla (vody jako prostředníka komunikace).
HOMEOPATICKÉ LÉKY
Homeopatické prostředky jsou přírodní, tzn. že pochází z přírodních výchozích látek z říše rostlin, živočichů a minerálů.
Hahnemannova idea o dědičném předávání různých miasmat (znečištění), jakož i o infekčně toxické příčině mnohých onemocnění vedla k tomu, že se konkrétní toxiny začaly používat k výrobě homeopatických léků nazvaných nozódy. Budeme-li spatřovat příčinu onemocnění v tom, že je organismus zasažen plísní Candida albicans, pak naším úkolem bude připravit lék z této plísně (albicansan).
Pokud v důsledku prodělaného infekčního onemocnění zůstanou v těle toxiny, k léčení takových případů se rovněž používají homeopatické léky nazývané stejně jako původce nemoci – například nozóda – Scarlatimun, nozóda – chřipka. Je to trochu podobné ochrannému očkování, při kterém je zdravý organismus nejmenším množstvím zneškodněných bakteriálních zárodků podnícen, aby si vytvořil vlastní obranné látky a přitom lze často pozorovat reakce, které se velmi podobají projevům choroby, proti které očkování proběhlo.
HOMEOPATIE V KAŽDODENNI PRAXI
V lékařské praxi mají „klasická“ alopatie i homeopatie každá svou vlastní hodnotu a užívá se jich dle specifických indikací. Alopatie se má užívat v závažných a nebezpečných případech, u akutních a zanětlivě probíhajících chorobných procesů a při existenci organických poškození orgánů, jako např. cukrovce, kdežto homeopatie se může postarat o lehčí nebo chronické formy onemocnění, ke kterým patří alergie, artrózy, migrény, ekzémy, nespavost, únava, sklon k častým infekcím. Homeopatika pomáhají při léčbě stresu. V žádném případě se nesmí bez porady s lékařem nahrazovat předepsaný alopatický lék homeopatickým prostředkem. Trvají-li potíže navzdory užívání homeopatického léku i nadále, je nutno se poradit s lékařem.
Homeopatické prostředky jsou přírodní, jsou vyrobeny pomocí moderních technologií a jsou jednoznačně nejedovaté a bez vedlejších účinků. Přesto se nesmíme domnívat, že všechny homeopatické léky můžeme používat bez jakýchkoliv omezení. Při volbě homeopatického léků posuzuje lékař nejen okamžitý stav pacienta, nýbrž zároveň veškeré doprovodné okolnosti, za kterých se potíže vyskytují, způsoby reakce pacienta a celou jeho anamnézu. Podle výsledků lékařského vyšetření mohou pro zdánlivě jednu a tutež chorobu přicházet v úvahu naprosto rozdílné léky. Homeopat vždy léčí pacienta, nikoli nemoc.
Mezi alopatickou a homeopatickou léčbou by neměl být žádný rozpor. Vždy jde jenom o to, nelézt ten správný lék a správné množství, které konkrétnímu pacientovi pomůže. Přitom nic nebrání sladění obou těchto způsobů léčby. Právě proto používá homeopatii stále více lékařů.