Desatero proti stresu a rakovině

Již v 17. a 18. století se někteří evropští lékaři zmiňovali o tom. že lidé s určitými osobnostními charakteristikami jsou náchylní ke zhoubným nádorům. Dnes jsou k dispozici výsledky rozsáhlých statických expertiz, které toto pozorování potvrdily. Znamená to, že nejenom známé rizikové faktory (kouření, nevhodná strava). ale i „duchovní jedy" mají vliv na vznik tohoto obávaného onemocnění. A nejen to. Tyto ..rizikové" povahové rysy lze zavčas napravit, a to pomocí tzv. kognitivně behavioral ní psychoterapeutické metody.

Typ osobnosti, který je náchylný ke vzniku zhoubných nádorů, se liší dvěma základními povahovými vlastnostmi. První z nich je neschopnost otevřené projevovat emoce, především zlost, strach nebo úzkost. Druhou vlastností je neschopnost zvládat stres a překonávat překážky. Naopak, u tčchto osob převládá tendence k pasivnímu, rezignovanému chování, pocitům beznaděje, bezmocnosti a následovně i deprese.

Koncem padesátých let významný americký psycholog Hans J. Eysenk a skotský onkolog David Kissen toto tvrzení ověřili výzkumem. Zjistili, že lidé, kteří snadno dokázali projevit a adekvátně vyjádřit svoje emoce, byli vůči rakovině jakoby imunní, zatímco u osob, které si emoce „schovávaly" pro sebe, bylo riziko vzniku rakoviny mnohonásobně vyšší. Tyto překvapivé výsledky byly potvrzeny výzkumy dalších vědeckých týmů, které zkoumaly zákonitosti vzniku zhoubných nádorů plic u mužů a prsu u žen.

Heidelberský psycholog Ronald Grossarth-Matiček (původem Jugoslávec) zkoumal náhodně vybrané lidi a určoval jejich psychologický typ. Pak je pravidelně po desetiletých periodách kontroloval a zjistil, že ze sledovaných osob s „rakovinným" psychologickým typem, jež zemřely, zemřelo 50 % na rakovinu, zatímco na srdeční infarkt méně než desetina (přičemž v cel¬kové populaci jsou nejčastější příčinou úmrtí naopak kardiovaskulární choroby).

Celkově lze závěry četných výzkumů shrnout následujícím způsobem: člověk náchylný k rakovině se neumí prosadili když má pro to veškeré předpoklady, nechová se asertivně, je přehnaně shovívavý ke svému okolí, neobvykle trpělivý a tolerantní, za každou cenu se vyhýbá konfliktům a není schopen vyjádřit své vlastní záporné emoce. Pasivně přijímá nepříznivé podmínky prostředí, včetně neúnosného pracovního zatí¬žení.
V současné době se tyto způsoby chování považují za naučené. Vznikají v dětství při nácviku obranných mechanismů a souvisí především s výchovou v rodině, kdy rodiče požadují přísné podřízení se normám.

Švýcarský spisovatel Fritz Zorn, vzdělaný, bohatý a úspěšný muž a vzor distingovaného chování, onemocněl rakovinou ve svých 32 letech. Ve svém deníku sděluje: „Byl jsem celý svůj život nešťastný, a za celý svůj život jsem se proti tomu nikdy neozval, protože jsem byl vychován k pocitu, že se to nehodí. Ve světě, v němž jsem žil, jsem věděl, že je tradičně nemožné někoho rušit nebo budit pozornost. Byl jsem celý život milý a solidní, a proto jsem taky dostal rakovinu."

Bylo zjištěno, že riziko vzniku rakoviny je podstatně vyšší u osob, které žijí pod vlivem silného stresu, například po ztrátě blízké osoby.

Dalším krokem vpřed byl pokus „změnit" osobnostní postoje a chování ohrožených lidí s cílem preventivně předcházet vzniku nádoru. Již zmínění psychologové H. J. Eysenk a R. Grossarth-Matiček použili k individuální a skupinové léčbě pacientů náchylných k rakovině kognitivně behaviorální terapii. Cíleně, krok za krokem s pomocí částečných úkolů měnili jejich chování v určitých modelových situacích. Vedli je k bezprostřednějšímu vyjadřování svých emocí, větší sebejistotě a schopnosti efektivně zvládat stres. Výsledky byly jednoznačně pozitivní: z padesáti takto léčených lidí po třinácti letech zůstalo naživu 45 pacientů, zatímco ve stejně početné neléčené skupině pouze 19. Později se ukázalo, že behaviorální terapie nejenom chrání před rakovinou, ale může i prodloužit život pacientů, kteří zhoubný nádor již mají.

Zde nabízíme "desatero" které pomůže vyhnout se opakujícím se „rizikovým" modelům chování, nadměrnému stresu a depresi „všedního dne".

• 1. Nebojte se otevřeně projevovat své city, nepotlačujte je. Buďte otevření v kontaktu s rodinou a přáteli, dávejte najevo vlastní potřeby a očekávání. Podpora okolí je při stresu vždy velmi důležitá.
• 2. Nebojte se být individualitou s vlastními tužbami a plány, třeba i když „pokazíte" někomu jeho hru. Uznejte ale jeho právo na svou vlastní cestu. Zaměřujte se více na vlastní úspěchy než na neúspěchy.
• 3.Uvědomte si svou hodnotu jako zaměstnanec a pracovník. Zkuste říci šéfovi svůj názor.
• 4. Naučte si dělat legraci i z vlastních slabostí a humorných situací kolem sebe. Pamatujte si, že rozesmát své bližní je dobrý skutek. Usmějte se na sebe do zrcadla aspoň jednou denně.
• 5.Mějte hierarchii úkolů a cílů a postupujte podle ní. Dávejte si realistické cíle.
• 6. Opusťte představu, že musíte všechno kontrolovat a všechno musí být podle vašich představ.Nelze mít kontrolu nade vším a nade všemi, takto budete žít v neustálém stresu.
• 7. Pravidelně cvičte - nejméně 20 minut 3krát týdně. Nezapomínejte provádět relaxační nebo dechová cvičení.
• 8. Učte se odpočívat, a to i o polední přestávce.
• 9.Neomezujte spánek.
• 10. Místo obvinování odpouštějte.